Listopad 2011

První blogový styk s Níké Styx

9. listopadu 2011 v 19:29 | 'Níké Styx'

V rodném listě a nejspíš i za rok na občance, ovšem pokud se nenechám přejmenovat, budu mít jméno Nikola. Mé jméno ihned rozkvetlo při prezentaci, kterou mu dal můj třidní učitel nebo spíš pan Inženýr s neustálým zapálením do Matiky. Jednou tak v Matematice. Matematika je v přeložení pana učitele - vysokoškolské příklady, pětky, 13 zývajících žáků, 1 šprt a 7 počítačových děcek, ale především nezajímavé kecání o čemkoliv (věřte mi, že 15 minut zabitých mluvením o plastikách a větami ,,Nechám si zvětšit penis" od mých vrstevníků vás odvedou od zývání). Jelikož nejsem Vlezdoprdelka, tak sis s naším učitelem hold nesednu a jak tak přes celou třídu zakřičel ,,Nikolo !" a já usměvavě vstala a šla k tabuli, u tabule mu mozek s hlavy, přecestoval na ruku a neustále mě káral a větami ,,Jestli se nezlepšíš.." mi i vyhrožoval, nějak svůj sloh o tom jaká jsem přenesl na mé jméno. A začal probírat jeho historii. Slyšet 20 minutový rozhovor padesátníka a dvaceti deváťáků, je opravdový masakr a ještě když se v uvozovkách používá vaše jméno. A tak to začalo jeho přednáška, o bohyni Níké, která je bohyní vítězství, mě pobavila. Vlastně mě trochu inspiroval, i když mě už bolely nohy jeho poznámky jsem mu neustále vracela a on začal dělat do dějepisu ještě více a řekl něco jako ,,Matkou bohyně Níké byla Styx neboli nenávist", což mě inspirovalo o něco více a jelikož mě Historie nefascinuje, rozhodla jsem se pro netypickou věc a to přezdívku Níké Styx.


Níké Styx se může chlubit svou mladičkou čtrnáctkou. No co, ráda o sobě mluvím ve třetím pádu. Jelikož jsem poctatně mladá, na nějaké extrémní zážitky, tak opravdu nejsem zkušená. Ale jelikož ráda frajeřím a tuto vlastnost osobně nesnáším, všem říkám jaké mám zkušenosti, ne kecám tohle opravdu nedělám. Pravdou je, že jsem zastánkyní ,,To co jsi nezažil, neznáš". Nechápu Občanské války, jelikož jsem nezažila. Neznám Lady Gagu, tak proč bych jí měla soudit. Neznám stres v Československo má talent, tak jak si můžu dovolit smát se jejich nervozitě? Je přirozené, že člověk se narodí s rozsudky, přirozeně, když vám jako maličké holčičce, dají na vybranou krásnou panenku a nebo roztrhaného plyšového méďu, vyberete si to k čemu máte blíž, co vás více zaujalo. U mě by tol byl méďa a to protože miluju Medvídky, samozřejmě plyšové, ne gumové. Můj věk je menší, ale inteligence mám mnohdy více jak holka, které je 18 let a snaží se na po šesté udělat ridičák. Ale taky to může být naopak, mám-li být upřímná je X věcí, které nezvládám a proč? Protože jsem je nikdy nezkusila, zatím co o 4 roky starší osmnáctiletá dívka třeba ano.


A jako poslední variace na seznámení, je tu upřímné a vhodné potvrzení, že nejsem robot. Opravdu za monitorem někdo sedí, má 158 cm, je štíhlý a nejradši by se zakopal, za předchozí bláboly, které se celkově dobře čtou, jelikož jsou nesmyslné a od věci. Většína už po prvním odstavci dobře pochopila, že když něco potřebuji říct, netrvá to 5 minut, nýbrž několik hodin, a že když něco píši z mého opičího mozku jdou do dlaní zvláštní interakce, a proto cukám rukami a píšu to co píšu. Dobrá, teď to znělo jako robot. Ale opravdu od počítače nevychází prazvláštní zvuky elektronického zařizení, či skřípaní dvou náhodných pantů o sebe. Tak a teď po dlouhém článku, krátké Ahoj.